..přiznám se. Nevím o čem psát. Měla jsem jedno téma. Jeden příběh mýho kamaráda, ale tak strašně moc osobní, že pořád nevím, jak to napsat a jestli vůbec můžu. A jiný téma mě poslední dobou vůbec nenapadá. Asi je to možná tím, že poslední dobou ani pořádně nevím nic o sobě. Připadám si ztracená. Nejsem člověk, co řeší všechno pesimisticky nebo tak přemejšlí. Ale poslední dobou mám jen pocit, že mi něco chybí. Že mýmu životu chybí jiskra. Dřív jsem se pořád scházeli s přáteli, chodili na párty a hlavně jsem docela často jednu dobu cestovali..ať už po ČR nebo po zahraničí. Ale bylo mi parádně. Teď jsme každej jinde. Najednou na sebe nemáme tolik času, kolik bychom si přáli. Na pořádným výletě jsem nebyla opravdu dlouho. Mám pocit, že mě něco užírá. Ale pořád nějak nemůžu přijít na to, co. Chybí mi Ouný. Taková ta moje osobnost, která vždy ví, jak se ke všemu postavit, ta která není nikdy smutná, protože je to prostě ztáta času. Ta, která se snaží na všem vidět jen to nejlepší. Nějak..není. Potřebuju nějakou jiskru..Potřebuju najít práci, která mě bude bavit. Chci začít zase cestovat. Chci se víc scházet s přáteli. Chci najít někoho k sobě, kdo už bude aspoň trošku ten pravý..
Doufám, že tenhle stav je podzimní deprese.I když podzim miluju, tak to na něj moc svádět nechci :P
Musím začít dělat něco, co mě baví..Protože ono se to nezdá, ale když děláte práci, která z vás vyšťavuje to, co jste, je to fakt děsný a docela se to odráží pak na všem. Na postoji k určitým věcem, na vašem postoji k životu a furt nad tím musíte jen přemýšlet. A pak klasicky vzniká to, že nemáte čistou hlavu. Pak celou noc sedíte někde sama a přemejšlíte nad věcma, nad kterýma jste dřív tolik nepřemejšleli, protože jste se tím jednoduše nechtěli zabývat a brát všechno jen pozitivně. Taková jsem byla. A chci, abych zase taková byla, protože poslední dobou mám pocit, že to prostě nejsem já. Cejtím se nejistá, trávím moc času sama (hlavně v práci) a tím pádem i moc času nad smutnejma myšlenkama.
Abych to zase byla já, tak musím něco změnit...a myslím si, že začnu postupně na tom pracovat, protože takhle to nechci.
Mám skvělé přátele, mám jich hodně a jsem za ně vděčná. Jako dřív.. od tý doby se změnilo hodně věcí. Prosím, nehraj si na to, že mě znáš..opravdu ne. Jen jsem se chtěla vypsat z věcí, co mě tížily, ale nevidíš do mýho života a už vůbec mě neznáš..proto možná chápu, tvoji reakci, kde si myslíš, že sem ufňukanec, co je zalezlej doma a jen se lituje. Jak říkám, jen špatný období. Ale díky za reakci a za názor, holka.. 
2025 ©