Sourozenecká láska..

..asi jako většina lidí i já mám sourozence. Mladšího bráchu. A díky bohu za něj! :) Ten z vás, kdo ví, jaké to je mít mladšího sourozence (ještě k tomu bráchu), tak asi ví, o čem mluvím.."Mamí, ona mi to bere" "ale on mi to vzal dřív" "Verčo, vrať mu to, vždyť je mladší"...a tak dále a tak dále. Když byl malej, využívala jsem toho :D a pěkně jsem ho navlíkala do holčičích věcí, do různejch látek, musel nosit kabelky a tak..myslím, že mi to doteď neodpustil. Stavěli jsme si baráčky pod deštníkem na chodbě, na dece v pokoji a vymýšleli různé příběhy. Ale čím jsme byli starší, tím mezi náma vznikaly konflikty, hádky, žárlivost, nemohli jsme se ani vystát. Když jsme jezdili na Moravu za babičkou na prázdniny a já chodila ven s partou děcek, tak ten malej šmejdík musel se mnou! Jelikož byl mladší, tak se musel vrátit domů třeba do sedmi a já jakožto jeho starší sestra, jsem musela jít s ním! Všechno špatně. Byl mi furt za prdelí. Ale ať to bylo jakokoliv, tak mu nikdo nikdy nesměl ublížit. Dnes už jsme oba překonali pubertu a už dávnou jsou pryč ty časy, kdy mě rozčiloval, že je furt se mnou. Teď ho beru jako kámoše, jako součást party lidí, se kterou trávíme většinu volnýho času (zajímavý je, že se bavím s různými lidmi, co se mezi sebou ani pořádně neznaj, ale brácha je prostě v každé partě, kde jsem já). Teď jsem naopak ráda, že ho mám. Nedokážu si představit, že by tu najednou nebyl. Chráníme se navzájem. Jednou jsem kvůli němu dostala i amok! :D Chtěla jsem normálně zmlátit jednoho staršího kluka, když mu nadával (měřím 159 cm!). Sice jsem nebyli zrovna střízlivý a musel to bejt strašně trapnej hysterák, ale co už. On to má stejně. Jakmile mě někdo otravuje, tak neváhá a jde. I když v noci o víkendu není doma a já zrovna jo, tak nemůžu pořádně spát..pořád čekám, až uslyším jak bouchnou dveře, až ho uslyším, jak nepředstavitelně otravně dupe po shodech nahoru do pokoje, jak mu milion věcí upadne, jakej dělá neuvěřitelnej bordel, než usne. To jsou chvíle, kdy mě hodně vytáčí, ale má štěstí, že je doma! :D

 Má svoje chyby, jako každý, je takovej jakej je, ale dala bych za něj život. Je nejdůležitější součástí mýho života. Je to moje rodina, je to můj kamarád. Pomaháme si, chráníme se, držíme spolu, děláme si ze sebe srandu, hádáme se, vytáčíme jeden druhýho, děláme si naschvály, ale rozumíme jeden druhýmu.  Je to ten nejlepší brácha na světě!