Plníme si sny?

Včera jsem se tak zamyslela nad tím, jestli si plním sny.

A možná jo. Postupně, ale jo. První sen - cestování. Vždycky jsem měla vysněný město, Londýn. Milovala jsem ho, i přes to, že jsem tam nikdy nebyla. Ale když jsem byla ještě na střední, tak přišla nabídka na výměnný pobyt v Anglii. Musela jsem jet! Bylo to báječné. Konečně v Londýně. To město mě uchvátilo. Lidi, prostředí, atmosféra Londýna. Seděli jsme na jednom malým náměstí, v městečku u Londýna. A najednou nějakej pouliční zpěvák, začal hrát na kytaru, zpívat a starší paní, s obřím zlatým řetězem, na kterým měla přívěšek ve tvaru trávy, začala tancovat. Bylo to skvělý. A v tu chvíli jsem věděla, že tohle určitě není poslední návštěva Anglie. Po pár letech jsme se s partou rozhodli, udělat si výlet do Londýna. Objednali jsme letenky, hotel a vyrazili. Nikdy jsem se nikdy necejtila tak, dobře jako tam. Půjčili jsme si kola a projížděli nočním Londýnem, procházeli jsme se po Hyde Parku, nakupovali jak šílený v Oxford Street a jen tak jsme si tam pět dní žili. Uplně uvolnění, uplně bez předpisů...Miluju tam ty lidi, miluju tam vše. Vím, že jednou bych tam chtěla odjet minimálně na rok. Anglie a Londýn se stal mým otevřeným snem.

Pak tu mám další sen. Vždycky jsem chtěla tancovat. Měla jsem představy, že jednou budu vystupovat v taneční skupině po boku nějakýho známýho zpěváka nebo zpěvačky. Když mi bylo osm-devět let, tak jsme se přestěhovali z Moravy do Čech. Začala jsem ve třetí třídě chodit na aerobic, funky. Tancovala jsem takhle celou základku. Ale od tý doby se mým parketem staly pouze parkety, když jsme někde na párty. Miluju tanec. Miluju skákat na dramy, na hiphop, na funky, rnb, jednou jsem zkoušela i tecktonic..teď jsem blázen do EDM a Djs jako jsou R3hab, Martin Garrix atd..:D kamarádi o mě říkají, že jsem ďábel :) dokážu na parketě jet nonstop třeba 6 hodin. Nepotřebuju nic. Stačí mi kousek místa, dobrá hudba a už se to ve mě vaří. Nejlepší je pak pocit, když za mnou choděj neznámý lidi a říkaj mi: "joo, ty seš fakt dobrá. Jseš jediná, kdo tu nejvíc paří. Skvěle tancuješ." Né, že bych se chtěla chlubit, ale takhle za mnou choděj na jedný párty, třeba 3-5 lidí. :) Mám z toho radost, která mě pak nakopne na další tři hodiny :D Ovšem choděj za mnou i takový, kteří si myslej, že v něčem jedu, že mě pozorujou a vždy když se na mě podívaj, tak furt tancuju. Nejedu v ničem. To ten tanec je pro mě droga. Škoda, že sem nikdy nechodila do žádnýho tanečního kroužku. Můj sen je mít svoji crew. Zní to sice jako z nějakýho poblázněnýho americkýho filmu. Ale miluju tanec, miluju tuhle představu a i teď, ve svým věku, doufám, že se mi to ještě povede a někdy budu mít svoji vlastní taneční crew. Vždyť od toho sny jsou :)

A ten třetí sen? Psaní. Je až neuvěřitelný, kolik mám doma popsanejch bloků, diářů, sešitů. Od páté třídy jsem musela mít diář. A musím ho mít pořád. Psávala jsem povídky, pohádky, básničky, příběhy, texty..svoje myšlenky. Všechno. Miluju psaní, je to pocit svobody, když se ze všeho člověk může vypsat. A pak najednou jsem pořád narážela na slovo BLOG. A tak jsem se rozhodla založit tenhle :) Někomu možná příjde zmatený, ale je můj. Budu sem psát vše, co mě napadne. A jak už jsem jednou řekla - nestíhám svoje myšlenky. Chci toho tolik napsat, ale prostě je nestíhám. Mám nápad do budoucna, založit blog, kde budu psát něco jako knížku. Prostě si vymyslím (nebo možná ani nevymyslím, ale bude můj) příběh. A budu doufat, že si toho jednou někdo všimne.

Že si někdo všimne holky, která jde za svými sny. I když se můžou zdát dětinské, nesplnitelné a nebo pro někoho možná obyčejné. Ale ty sny jsou moje. A já vím, že si je jednou splním.