...je to nejlepší, co na kamarádství může být. Neumím si život představit, bez svých známých, kamarádů a přátel. A že jich mám fakt dost :) Ale nejlepší přítel? Ten je jen jeden. Já mám tři :D Nejlepší kamarádku, která se mi v životě objevila "nedávno". Ano, měla jsem i nejlepší kamarádku, která v mém životě byla třeba šest let. Ale byla..jiná. Uplně jiná než já. Nejdřív to mezi náma byla pohoda, ale za čas se objevila parta lidí, se kterýma jsem se začala sházet, cestovat a tak. Jenže to jaksi nemohla překousnout. Když se s ní někdo bavil, musel se bavit jen s ní. Ale to já nezvládnu. Mám holt hodně kamarádů a chci nějak trávit čas se všemi. No, takže tenhle důvod byl důvodem k našemu prvnímu odloučení. Pohádali jsme se a já ji vyčetla všechno, co se mi na ni nelíbí: že nedokáže překousnout lidi okolo mě, že si všechno bere osobně, uráží se za každou kravinu, dělá ukřivděnou kvůli každé prkotině, je sobec atd..jenže po čase jsme se nějak zase dali dohromady. Jo, měla jsem ji ráda. Do tý doby, než začala pomlouvat a shodila lidi, který si vždy o ní mysleli, že je pro ně taky kamarádka. Její falešnost a přetvářka je něco neuvěřitelnýho. Ale nějak se o tom nechci bavit. Ten člověk mě zklamal na plný čáře a jsem ráda, opravdu jsem ráda, že už ji nemusím potkávat. Ale někde v tom mezičase se objevila kamarádka, nejlepší kamarádka, kterou jsem vlastně celou tu dobu neměla a hledala. Je to člověk pro mě naprosto nejlepší :) rozumíme si, nemusí se předtvařovat, že se ji něco líbí, jen proto, že se to líbí mě, máme podobný styl a vkus oblíkání, takže se po mě neopičí a nevypadá v tom jako klaun, jen proto, že to nosím já, tak musí taky. Posloucháme stejnou hudbu, máme hodně věcí společnýho. Nevím, kde byla celou tu dobou, ale díky za to, že je tu teď. Je to přesně ten vztah nejlepších kamarádek, který si každý přeje.
Mrzí mě, že jsem nepoznala dřív, jakýho člověka jsem považovala za nejlepší kamarádku. Jako, možná bych to poznala, kdybych víc pozorovala co dělá a víc poslouchala lidi okolo sebe. Jenže, já si názory dělám sama. V době, kdy zradila našeho společnýho kamaráda, tak skončila. A vlastně, víte co? Nemrzí mě to.
Mimo své "bestfriendky" mám i dva nejlepší kamarády. Ano jsou dva :D Nebudu řadit, kdo je víc a kdo je míň. (nikdy neřadím věci podle žebříčku oblíbenosti..copak to má nějaký smysl upředňosňovat někoho nebo něco před něčím??). Oba jsou pro mě hodně. Jeden, kterýho znám dobrých 14 let, je už vlastně něco jak třetí dítě naší rodiny. Skvěle vychází s našima a je to stejný kamarád jak pro mě, tak i pro mýho bráchu. Pohádali jsme se asi dvakrát za tu dobu. A po jedný hádce si pamatuji, že jsem se nebavili půl roku! (ale byla to hrozná kravina, opravdu strašná kravina ta hádka :D). Pak když jsem si nějak po půl roce napsali, tak mi napsal: "Jsi ten nejlepší přítel, o kterým jsem vždy snil". To mě tak dojalo, že sem začala brečet. Sednul na kolo a objevil se u našich dveřích. A už se od nich nehnul.
Pak je tu můj druhý nejlepší kamarád. Člověk, kterýho znám asi šest let. Vždycky jsme se nějakým zázrakem objevili u stejných lidí, u stejné party, na stejné akci a tak. Ale nejvíc nás asi spojilo právě spojení s naší cestovatelskou partou. Je to člověk, kterýmu můžu říct vše a vím že mlčí. Můžu s ním probírat všechno. Vrací mě do reality a já jeho. I když mě někdy pekelně vytáčí. Třeba tím, jak furt všechno zapomíná :D
No ale tak hlavně jsem chtěla říct, že mít okolo sebe OPRAVDOVÉ přátele, je důležitý. Jsou to lidi, který jsou součástí našeho života. Něco se vám povede, tak jsou první, kterým to řeknete. Jste šťastní, tak jsou první, co jsou za vás rádi. Někdo vám zlomí srdce, oni jsou první kdo utřou slzy. Přátelství je základ štěstí.
Neumím si představit život bez nich. Jsou jak andělé. I ďáblové :P Ale opravdu doufám, že už nikdy se nespletu v člověku, o kterých jsem si myslela, že je přítel. A nebyl.
P.S. Přátelství mezi mužem a ženou existuje :) Vždyť dva moji nejlepší kamarádi jsou kluci !
za vás rád. Někdo vám zlomí srdce, tak je
2025 ©