Moje několikaletá otázka. A boj. Kouřím..a někdy mám dny, kdy kouřím hodně, někdy zase dny, kdy kouřím málo. Ale nechci kouřit. Chtěla bych s tím seknoout. Jenže občas mám pocit, že kouřím ráda..že mě baví sedět s holkama u kávy a probírat životní trable a radosti nad hrnkem dobré kávy a u cigarety. Jenže pak z toho je plný popelník přede mnou. A v tu chvíli kouřím nerada. Ale co s tím? Jak se mám přesvědčit, že nemám kouřit? Asi na to nemám tak silnou vůli... Ale ten můj kuřáckej kašel :( každé ráno se probouzím s kašlem jak kdybych vykouřila celou trafiku cigaret. Chtěla jsem to i omezit, ale omezujete to tak nějak celý týden a pak o víkendu přijde párty, kde zase doženete to, co jste přes týden vynechali. Jednou mi můj dobrý kamárad řekl, že omezování nemá cenu (asi proto, že to u něj dopadlo stejně). Že v momentě, kdy típnete cigaretu, si musíte říct: tak a dost, tahle byla poslední. To se lehce řekne, ale hůř se to plní. A kor u mě..vůle? Nulová. Motivace? Nulová. A kor když všichni okolo mě kouřej jak Temelín. Nejhorší jsou takový ty půlhodinový návštěvy: Stavíme se na cigu. Hm..to už je jasná. Nejhorší jsou takový ty chvíle, kdy člověk čeká na vlak, kterej jede za deset minut. Nudím se, tak si zapálim, protože mám pocit, že takhle to uteče. Kouřím, protože už to beru jak zvyk. Kouřím ráda, tyhle zabijáky. Asi to začnu dělat jako Gus v "Hvězdy nám nepřály".. strčím si do pusy zabijáka, ale nedovolím mu zabíjet, protože ho nikdy nezapálím. Je to metafora. No jo, ale zvládnu to?
Pokud je mezi vámi někdo, kdo s tím prostě seknul, tak s radou sem! :) Ráda si vyslechnu vaše nápady, jak přestat kouřit! :)
2024 ©