Dneska jsem měla tak divnej den, že mě vlastně ani nenapadá o čem bych měla psát, na jaký téma a do jakých myšlenek se ponořit. Den mi začínal dobře. Po noční směně jsem šla spát a i když se mi zdály sny, které byly tak hektické, tak zrychlené, jako když jsme dříve přetáčeli VHS kazetu na tzv. pomalé přetáčení, díky nimž jsem pak poslední tři hodiny spánku měla pocit, že spím a vlastně nespím, tak dobrý. Vstala jsem, dala jsem si sprchu na probuzení, dobrý jídlo, kávu a díl oblíbeného seriálu (ano, jsem fanoušek 92010 Nová generace :D). Brácha mě hodil do práce, zašla jsem si do Tesca pro něco dobrýho k pití a k noční sváče a vyrazila jsem. V práci jsem už kolegyni, kterou jsem střídala, upozorňovala, že mám dneska pocit, že ji budu volat a otravovat ji, že mi něco nejde. Tak výborně, hned první hodina a už se to na mě valilo jako z kopce. Já a moje zmatky se na mojí práci zase podepsali..ale nějak jsem to zvládla a už jsem si myslela, že všechno bude dobrý. Omyl. Zase mi nastalo pár komplikací, kterým se teď možná už směju ale stejně. Některé mě ještě k vyřešení čekají k ránu. Pecka. Říkala jsem si, že si odklepu tuhle noční a pak hurá víkend. Volnej víkend. Ale vědět, že se mi dneska všechno, co udělám nebo mě čeká udělat bude tak hnojit pod rukama, tak...vlastně ani nevím co.
Volnej víkend. Jak jsem se na něj těšila. Měla jsem v plánu, že pátek celý prospím, budu odpočívat a relaxovat a přejím se Milkou, co si povezu domů <3 V sobotu, že se mi konečně vrátí nejlepší kamarádka a s celou naší partou pojedem na párty. A zase všechno jinak. V pátek, až vstanu, musím sbalit svých pět švestek a jet na chatu s kamarádem. Navštívit nejlepší kamarádku, udělat si tam párty ve čtyřech a jet domů. Což o to, na to já se těším. Chybí mi, když je týden někde pryč. Ale já jsem spící medvěd. Představy, že musím někam vstávat mě doslova ničej..no nevadí, nějak přežiju vstávání, balení ale hlavně, že už uvidím tu svoji mršku. V sobotu naše velkolepně plánovaná párty asi padá, protože se najednou všichni rozhodli, že vlastně jedou někam jinam. Do toho rozhodování, jestli neděli strávit doma nebo u kamaráda. Ale jsem radši, když nechávám věcem volný průběh. Takže žádný rozhodování určitě né teď, v pátek ve 2:51, dělat nebudu.
Jsem spontánní člověk. Miluju spontánní nápady a akce. Nechce se mi plánovat život a všechno na měsíce dopředu. Proč? Abych pak byla zklamaná, že to nevyšlo? Je jasný, že všechno nejde neplánovat, ale pokud můžu, tak věcem nechám zcela volný průběh. Je to lepší. Jsem pak míň zklamaná. Ale přišla jsem na to, že se budoucnosti docela bojím. Třeba, když mi můj bývalý přítel koupil lístek na jednu akci, která v té době byla za půl roku a vesele vyhlašoval, že to bude pecka, že tam budem SPOLU a užijem si to..v duchu mi prolítla myšlenka: neříkej to, co když už spolu nebudem. Za půl roku jsme na tu akci jeli, to jo..ale né spolu, ale každý sám. Budoucnost nám může, ale taky nemusí přinést něco dobrýho.
A dost. Jsem pozitivní člověk, myslím na všechno jen s tím nejlepším výsledkem. Jen mám dneska jeden z těch dnů blbců...teď bych si jen přála, aby přišlo něco, kdy se budu cítit nekonečně.
2024 ©