infinity.bloger.cz

..na tuhle otázku se mě jednou kdosi zeptal. Co jsem odpověděla, to zatím neřeknu. Ale co láska jako taková? Existuje jedna jediná pravá láska za život nebo jich můžeš mít i víc? Podle mě láska jedna z nejdůležitějších součástí v životě. Život bez lásky je jako ementál bez děr. Lásku chováš k přátelům, rodině, k opačnému pohlaví. Můžeš milovat i svého domácí mazlíčka nebo svou postel (jako já :D). Láska je krásná, ale pokud ji jen krásně dokážeš brát. Jestli ti láska jednou zlomila srdce, tak chápu, že pro někoho je těžký uvěřit, že ještě někde existuje. A tím pádem je snad ještě těžší uvěřit, na nějakou lásku na první pohled. Film a kniha "The Perks of Being a Wallflower" (česky to je "Ten, kdo stojí v koutě" nebo snad jsem viděla i "Charlieho malá tajemství"), mi tak nějak ukázal, že láska je základ toho, aby člověk byl šťastný. A řekne tam větu "Přijímáme takovou lásku, jakou si zasloužíme". Takže pokud máte pocit, že vám láska zlomila srdce nebo už si myslíte, že nikdy nepotkáte nikoho, koho byste mohli ještě někdy milovat..tak si vzpomeňte na tuhle větu. Prostě si řekněte, že si zasloužíte velkou lásku a tu velkou lásku začnete přijímat z okolí. Každá z nás čeká na svého Pana Božského. Já taky. Pár chození už mám za sebou, ale na svůj pravej vztah stále čekám. A řekla jsem si, že si zasloužím už někoho opravdu skvělýho, takže jsem se prostě rozhodla, že ten kdo přijde a dostane mě, tak to bude Někdo s velkým N. Někdo kdo si mě zaslouží a bude mě brát takovou jaká jsem. Bude mě milovat i za tu ranní protivu. Prostě Někdo. A ráda si na něj počkám.  číst dál

..a je mi 22 let. Co víc zatím o sobě říct.  Každopádně proč jsem se rozhodla založit blog a o čem vlastně ten blog bude? Sama ani pořádně nevím. Spíš je to takový lehký (hodně lehoučký) krůček k mýmu snu. A můj sen? Vždy jsem si přála být spisovatelkou. Už od mala jsem psala povídky, básničky a tak. Vytvářela jsem si dokonce vlastní knížečky (a to díky pohádce: Kráska a zvíře. Zpívala tam písníčku "Už nastal čas Vánoc" a vytvářela pro svoje Zvíře knížku. Ta Kráska mě nakopla :D) a jednou jsem dokonce s odvahou ukázala své učitelce na základní škole básničky, které jsem psávala. Mám za sebou i pár textů k písničkám, když jsme se v pubertálním věku s holkama rozhodly, že založíme skupinu. No joo, puberťačky poblázněné do Tokio Hotel v té době. Ale texty, na to že mi tehdy bylo 15let, si myslím, že jsou docela dobrý :) Jen tak mimochodem, můj nikdy nestárnoucí rockerskej taťka se stále snaží jeden z těch textů zprovoznit :D Baví mě psát, ale nikdy vlastně nevím o čem. Teďka taky píšu z fleku, jen tak, když čekám na kolegyni aby mě zachránila od noční směny a já šla konečně spát. Říkám o sobě, že bych v kabelce měla nosit papír a tužku a všechny svoje myšlenky zapisovat - mám pocit, že je nestíhám. Ale co už. Život je většinou přece jen o tom, že se nestíhá. Vždyť to vidíme i na ulici, když uděláme pár kroků před barák. Taky se vám stane, že si prostě stoupnete a pozorujete lidi? Sedíte na náměstí a pozorujete životy? Mě docela často a zjistila jsem, že to vlastně pozoruji i ráda. Odpočívám u toho, jak ostatní okolo mě nestíhají. Docela paradox. číst dál